Jdi na obsah Jdi na menu
 


ATLANTIDA-KOMPLEX VS.PÝCHA

 

ATLANTSKÝ KOMPLEX

 

VS. ATLANTSKÁ PÝCHA

 

 

Mnoho duší inkarnovaných v dnešní době v sobě nese ukrytou vzpomínku na období, které se zdá být velmi vzdálené, ale i tak velmi silně ovlivňuje psychické nastavení mnoha lidí žijících v dnešním světě. Jedná se o období bájné Atlantidy. Pro téma tohoto článku není důležité popisovat absolutně přesně, jak to doopravdy s Atlantským příběhem bylo. Důležité je to, jak iracionálně vnímáme působení příběhů o Atlantidě na nevědomé úrovně naší bytosti. Není důležité vědět konkrétní detaily, ale je velmi důležité si uvědomovat, že zde na Zemi kdysi existoval určitý stav lidského vědomí, který byl mnohem blíže dokonalosti, celistvosti a harmonii. Něco závažného se ovšem v tomto stavu odehrálo a všeobecná úroveň vědomí začala klesat. Samozřejmě to souvisí i se střídáním určitých rytmů a cyklů naší planety, slunce i vesmíru, ve kterém žijeme. Jsou to takové etapy velké vesmírné hry, kterými jako duše procházíme. Během tohoto procesu se učíme, zdokonalujeme se a prožíváme mnoho zásadních zkušeností pro dosažení Božství. Procházíme procesem tzv. apoteosy - vzestupu (nebo také návratu) člověka k jeho Božské podstatě.

První historicky doloženou zmínkou o Atlantidě nacházíme u Platóna, a to konkrétně v dialozích Timaios a Kritias, ve kterých Kritias vypráví příběh o Atlantidě, který přivezli do Řecka jeho předkové studující mystéria v Egyptě. Popisují zde jakousi velmi přesnou utopickou vizi dávného světa, který se nacházel na západě za Herkulovými sloupy (Gibraltarský průliv). Dále se o tomto velikém ostrově s velmi vyvinutou civilizací zmiňuje mnoho dalších významných osob, mezi které patří např. Ignatius Donnelly a všemi velmi známý tzv. "spící prorok" Edgar Cayce. Díky poslednímu máme zachováno spoustu vzpomínek, vizí a informací o inkarnacích mnoha lidí v bájné Atlantidě. Pojďme se podívat na jakési společné jmenovatele atlantské doby, které spojují příběhy mnoha lidí, rozpomenuvších si, během stavů změněného vědomí, na tuto záhadnou dobu, která je pro většinu z nás tolik významná.

Většina lidí popisuje civilizaci, která byla na velmi vysoké technologické i duchovní úrovni. Jsou popisovány obrovské nádherné chrámy, v jejichž základech byli obrovské křišťály. Tyto chrámy pomáhaly stahovat velmi silné vysokovibrační energie a ukotvovat je na naší planetě. Mnoho lidí popisuje jejich kněžské inkarnace, ve kterých sloužili v těchto chrámech a pomáhali udržovat duchovní úroveň celého atlantského kontinentu, který obývalo mnoho různých ras i z jiných částí našeho vesmíru. Kněží udržovali velmi důležité propojení naší sluneční soustavy s jinými slunečními soustavami. Všichni obyvatelé se díky tomu cítili propojeni s celým vesmírem a bylo jim díky tomu poskytnuto mnoho duchovního vědění a znalostí. Někteří lidé popisují mnohá tisíciletí vývoje této civilizace včetně všech velmi zásadních událostí, válek a katastrof. Popisují i jiné velké kontinenty jako byly Lemurie, Mu a další. Málokdo soudný se dnes odváží říci, jak to bylo přesně. Důležitým faktem zůstává, že tyto informace zkrátka vyplouvají z nevědomých úrovní mnoha lidí a je důležité je brát v potaz a vnitřně bádat nad tím, co všechny tyto příběhy pro nás znamenají, a jak nás ovlivňují.

Nejčastěji si lidé rozpomínají na období, kdy Atlantida zanikla, a na příčiny, které k tomu vedly. Bylo to období, kdy tehdejší člověk dosahoval velmi vysokého úrovně poznání a ovládal díky tomu velmi mocnou tvůrčí sílu. "Chyba" se údajně vyskytla v záměrech vysoce postavených kněží, které již nebyly v souladu s některými velmi zásadními vesmírnými zákony. Někteří knězi, opojeni svojí velkou mocí, zapomněli na společné cíle celé civilizace a začali sledovat cíle osobní a tedy egoistické. Lidé důvěřovali kněžské kastě a každým dnem jim propůjčovali svoji tvůrčí moc a sílu v domnění, že civilizace bude dále prosperovat a vyvíjet se podle evolučně předepsané osy. Byl zde významný jeden konkrétní kněžský spolek, který byl propojený s jistými mimozemskými entitami, které je vedli k otevření zakázaných spodních prostorů a k vypuštění jistých entit z nižších úrovní našeho vesmíru. Další skupiny kněží si toto již uvědomovali a pokusili se varovat ostatní vládnoucí skupiny i obyvatelstvo. Zároveň provedli i velmi mocné magické operace, které ovšem selhaly. Některé temné entity již byly vypuštěny a začínaly s manipulací egregorů (kolektivního vědomí) tehdejší společnosti. Spousta dalších lidí, již na základě výše uvedené manipulace, začala zneužívat svých mocných tvůrčích schopností k budování světa, který již nerezonoval s vyššími zákony našeho vesmíru. Většina lidí byla již zhypnotizována novými cíli a záměry chodu civilizace. Byly zde i skupiny Mágů, kteří přesně věděli, o co jde, a pracovali pro návrat rovnováhy, ale již tušili, že civilizace směřuje k zániku a začali sbírat ty nejdůležitější znalosti a informace, které postupně uchovávali na jiných kontinentech. Spousta lidí vypráví o tom, jak nekonečně smutné bylo pozorovat události, které přicházely a to, jak velmi mocná civilizace podlehla vlivům vlastního mocného egoismu a i díky tomu si přivolávali různé entity ze vzdálených části vesmíru, které měli zájem o naši planetu a o její velmi důležitý typ transformační energie. V zájmu zachování harmonie celé části vesmíru, ve kterém žijeme, rozhodla nejvyšší galaktická rada pro finální zničení atlantské civilizace. Hlavním důvodem bylo otevírání stále hlubších a hlubších vrstev vesmíru a vynoření entit, jejichž záměrům zatím nebylo možné porozumět. Jediné co bylo jasné je, že tyto záměry nejsou v souladu s vesmírnými zákony.

Toto je jeden z mnoha vhledů do atlantské situace. Je toho mnohem víc a dnes si již mnoho lidí rozpomíná na další detaily toho, co se odehrálo v této bájné etapě vyvěrající z kolektivního nevědomí naší dnešní civilizace. Příčin pádu mohlo být mnoho, ale jednou z nejdůležitějších je zneužití tvůrčí síly ve prospěch egoistických cílů. Spousta lidí dnes trpí tzv. Atlantským komplexem, který v sobě obsahuje strach z objevení své mocné tvůrčí síly právě z výše uvedených důvodů. Mnoho lidí má jistý velmi hlubinný blok související právě s touto archetypální situací. Je to strach ze zneužití své vlastní moci. Tito lidé totiž viděli, jak takové zneužití může dopadnout a raději se od své moci sami odstřihli.

Je potřeba projít určitou velmi náročnou cestou odpuštění sám sobě, aby se toto atlantské trauma dalo zpracovat. Na druhé straně vah, naproti atlantskému komplexu, se u některých lidí také často objevuje tzv. atlantská pýcha. Je to stav, kdy člověk objeví svojí vlastní tvůrčí sílu a okamžitě se v něm aktivuje jakýsi starý hlubinný egoistický program, který také může do jisté míry souviset s výše popsanou atlantskou archetypální situací. Takový člověk si začíná myslet, že je nejmocnějším bohem, a že může absolutně všechno, což je samozřejmě pravdou, ale v tomto případě je zde úroveň pokory na zcela minimální úrovni. Takový člověk se propadá do velmi hluboké propasti svých egoistických přání a cílů a zapomíná na ostatní lidi kolem něj, které jsou jeho součástí. Často se stává, že se člověk ve svém nitru setká, jak s atlantským komplexem, tak s atlantskou pýchou. Většina lidí se v určité fázi duchovního rozvoje setkává s těmito nebo velmi podobnými stavy. Nikdo netvrdí, že to nutně musí souviset s Atlantidou, ale to, že tyto věci v sobě potkává většina lidí na cestě k duchovní celistvosti, je velmi důležitým symbolem určitého hlubinného nastavení v každém z nás. Každý člověk se během poznání sám sebe potká, jak se stavem své absolutní dokonalosti, tak se stavem vlastní absolutní neschopnosti a malomocnosti. Jsou to určité extrémy, do kterých se dostáváme v rámci naší pouti k vnitřní harmonii a celistvosti. Nejdůležitější je naučit se postupně vyrovnávat všechny extrémy, do kterých se jako bytost, hledající svoji podstatu, dostáváme. Jedním z nejdůležitějších aspektů naší vnitřní rovnováhy je vyrovnání našeho sebevědomí a naší pokory. Pokud jsou obě strany této váhy vyvážené, tak si můžeme být jistí, že konáme v souladu s vesmírnými zákony. Jakmile míra sebevědomí převýší míru pokory, padáme do hlubin egoismu. Jakmile míra pokory převýší míru našeho sebevědomí, jsme ve fázi potlačování sami sebe a svých přirozených tvůrčích schopností. 

O Atlantském mýtu a o současných výzvách člověka souvisejících s tímto obdobím lze popsat velmi mnoho stránek. Největší poklady však můžete objevit především sami v sobě a třeba i v pocitech, které ve Vás vyvolá tento článek. Přeji Vám mnoho síly k pochopení vlastních stínů a jejich překročení. Je to krásná hra.

Denis Cevan (Praha) 17. 4. 2017